Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Harmonická krajina

 

5. Rozostřené zrno krajiny

V Čechách se krajina mění každých dvacet či třicet kilometrů, zatímco v ruské stepi nebo americké prérii zůstává stovky kilometrů stejná.

Přírodní rezervace Pod Benáteckým vrchem
popiskaPřírodní rezervace Pod Benáteckým vrchem. Malebná lada se solitérními křovinami a stromy vznikla na plochách odlesněných k vojenským cvičením ve vojenském prostoru Milovice.
(foto P. Mudra)
Ona vlastně byla bez domova, jak by se řeklo, neboť se narodila ve Vídni a také tam přes dvacet let žila, ale rodný kraj není ten, v němž jsme se narodili a v němž jsme žili, nýbrž ten, ve kterém žijeme a pro který jsme určeni, neboť kdyby tomu bylo jinak, žádného člověka by Bůh nedostal do ráje a té maďarské komtese by docela stačila kolem Blatenského jezera ta pusta se studničními rumpály, dýněmi, paprikou, kukuřičnými klasy a uherskými velerohatými voly a mně ta uruguayská džungle.
Jakub Deml, kněz a básník, esej „Rodný kraj“ (1936)
Zbraslavský zámek leží nad dřívějším korytem Berounky
popiskaZbraslavský zámek leží nad dřívějším korytem Berounky, která po povodni roku 1829 přeložila svůj tok o kilometr blíž k Praze. Stával zde cisterciácký klášter Aula regia, založený již roku 1292 a využívaný jako pohřebiště posledních Přemyslovců, i dnes již neexistující stavba katedrálního typu. V pozadí keltské oppidum Závist se spilitovými skalami Krkavčiny. Zde končí střední Povltaví.
(foto P. Mudra)

Česká vesnice, jak ji známe dnes, se vyvinula hlavně až během 19. století, kdy po napoleonských válkách a během agrárně-industriální revoluce nastal dosud nevídaný demografický růst. Z většinou malých osad o několika domech tehdy vyrostly celé velké (či alespoň dlouhé) vesnice. Středočeská vesnice byla zakládána pokud možno na méně úrodných půdách pod nějakým vodním zdrojem, ze kterého se stal venkovský rybníček. Půdou se šetřilo, domy byly postaveny blízko sebe a byly obklopeny prstencem zahrad. Teprve pak začínala pole a na nekvalitních pozemcích pastviny a lesy. Český venkov vlastně vykrystalizoval z mnoha malých jader rozesetých po celé ploše orné půdy. A co víc - tato zrna srůstala do určitých krajinných celků, které již v měřítku jednodenního pochodu měnily svůj ráz.

Až donedávna byl vzhledem k cenám půdy a vzrůstajícímu počtu na ní závislých obyvatel pro evropskou zemědělskou krajinu charakteristický rozdíl mezi osídlenými plochami a volnou krajinou. Bývalo jasné, kde končí vesnice a začíná pole či les. Od počátku 20. století začíná proces pomalé zástavby krajiny a cena půdy jako hlavního zdroje obživy již nehraje větší roli. Domy, sklady, garáže pronikají do krajiny a původně ostře vymezené zrno krajiny se rozostřuje a spojuje s okolními zrny do jakési amorfní plochy, jež už není ani sídlem, ani krajinou.  

Václav Cílek
Hradiště Dřevíč, označované jako „přepevný hrad“
popiskaHradiště Dřevíč, označované kronikářem Kosmasem jako „přepevný hrad“, sloužilo jako správní centrum a ochrana zemské stezky do Poohří až do 13. století. Pochází odtud nález brnění původem z Kyjevské Rusi
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Proces rozostřování lidských sídel je popsán ve znamenité publikaci Hanse Sedlmayra Demolovaná krása (Státní ústav památkové péče, Praha 1992).
 
.