Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Harmonická krajina

 

6. Rovnováha krajiny

Jakýkoliv cizorodý zásah do přírodního prostředí, ať vypadá sebehůř, bude dříve či později krajinou přijat a stane se její součástí. Je vůbec nějaká jiná možnost?

Pohled z Velké Pleše přes údolí Berounky
popiskaPohled z Velké Pleše přes údolí Berounky do zemědělské krajiny jižního Rakovnicka. Zde končí lesy Křivoklátska a začíná suchá krajina Balkánu. Toto jméno nemá nic společného se středozemní oblastí, ale jedná se o název mikroregionu Balkán se sídlem ve Slabcích.
(foto P. Mudra)
Je hlubokou pravdou - již si v devatenáctém století uvědomilo pár nejbystřejších biologů a již si filozofové vůbec nepřipustili (většina z těch, kdo na to měli vůbec názor, soudila dokonce opačně) - tedy hlubokou pravdou je, že příroda to nejlíp neví; genetický vývoj, když se na to odvážíme myslet neúprosně a bez obvyklého žoviálního dobromyslnictví, je příběhem mrhání, náhradničení, kompromisů a omylů.
Peter Bryan Medawar, biolog (1959)
Zářez dálnice u Jíloviště
popiskaZářez dálnice u Jíloviště vytvořil nové stanoviště teplomilné květeny, kde se rozšířil rozchodník bílý.
(foto P. Mudra)

Pod nepřesným termínem rovnováha krajiny, lépe asi homeostáze krajiny, máme na mysli schopnost krajiny vstřebávat změny, udržovat stálé prostředí, pružně se vracet po narušení zpět do původního stavu anebo si najít nějaký nový rovnovážný stav vhodný k další existenci. Je to vlastnost společná všem soustavám s živými prvky - jednotlivým organismům, jejich společenstvům i celé krajině - která se nutně vyvinula během evoluce jako základní podmínka k přežití v měnícím se světě.

Homeostázi můžeme pozorovat doslova na každém kroku. Pokud lidé začnou chodit novou stezkou po městském trávníku, znamená to malou pohromu pro většinu rostlin - prostě v tomto úseku vyhynou. Ale několik rostlinných druhů (třeba rdesno ptačí nebo jílek vytrvalý) sešlapávání snáší, a ty nejenže nevyhynou, ale naopak se v prostoru nové pěšiny rozšíří na úkor ostatních. Život tu nevymizí, jen se promění jeho podoba.

Příroda a krajina takto reaguje na lidské zásahy odnepaměti. Rychlost procesů se ovšem velice různí, od změn v řádu hodin a dnů (dejme tomu přestěhování mraveniště zpod odvaleného kamene) přes změny sezonní a víceleté (třeba zarůstající paseka) až ke změnám probíhajícím lidský věk nebo delším, které už chápeme jako historické. Co bylo nové a rušivé, se postupně stane přijatelným, ne-li vhodným, aby to nakonec skončilo jako památné nebo tradiční.

Spáleniště se zazelená, opuštěná pole, haldy a výsypky zarostou. Ve stěně pusté pískovny začnou hnízdit břehule říční. Ze středověké páchnoucí jámy plné odpadků a výkalů se za tisíc let stane bedlivě zkoumané archeologické naleziště. Proklínaný vápencový velkolom bude po mnoha desetiletích a staletích osídlen stepní květenou. Po náspech dálničního koridoru začnou migrovat suchomilné a teplomilné druhy organismů. Nakonec i tu přehradní nádrž, která pohřbila Svatojánské proudy, si budeme jednou možná pochvalovat, že zakonzervovala krajinu vůči jiným zásahům.

Schopnost krajiny vrátit se zpět do původního stavu je dobře patrná zejména po událostech katastrofické povahy. Povodeň v srpnu 2002 měla ve středních Čechách ničivý dopad hlavně z pohledu lidské civilizace. Pro přírodní krajinu (viděno třeba bystrýma očima užovky podplamaté nebo hypotetickýma očima prastaré říční nivy) to byl sice neobvyklý, nicméně spíše pozitivní zážitek. Proudící vodou putovala semínka, plody, oddenky, vajíčka nebo i dospělí jedinci všeho druhu, což znamenalo pro mnoho organismů velkou příležitost rozšířit se. Nově vytvořené štěrkové a bahnité náplavy v korytě dolního toku Berounky výrazně zvýšily biodiverzitu krajiny, neboť tu opět po mnoha desetiletích mohly vyklíčit rostliny adaptované na zvláštní typ nestálého prostředí. Povodňové změny tvarů říčních a potočních koryt vedly k přiblížení ideálu revitalizace vodního toku. Pro krajinu byla povodeň zpestřující událostí, kterou hlavně živé organismy dovedly využít ve svůj prospěch.

Pavel Špryňar
Štěrková výspa Berounky pod Srbskem
popiskaŠtěrková výspa Berounky pod Srbskem po velké srpnové povodni 2002 ukazuje, jak řeka opět nabývá svou přírodní podobu.
(foto P. Špryňar)
Poznámka:
Jeník J., The landscape homeostasis. Acta ecol. natur. region, 5-7, Praha 1970.
Míchal I., Ekologická stabilita, Veronica, Brno 1994.
 
.