Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Harmonická krajina

 

9. Základní typy středočeské krajiny

Co do krajinné různorodosti střední Čechy patří k nejpestřejším krajům českých zemí.

Zduchovické skály
popiskaZduchovické skály vystupují v nárazovém svahu zaklesnutého meandru Vltavy pod Solenicemi. Jsou posledním velkým nalezištěm teplomilné květeny a zvířeny proti proudu Vltavy, které nebylo zaplaveno hlubokými vodami přehrad. Spolu s plochým jádrem meandru (v popředí snímku) představují vynikající ukázku krajiny středního Povltaví, dnes již značně narušené výstavbou vysokých přehrad.
(foto P. Mudra)
Sázavo, ty řeko moje, v tůních kaprovitá,
plazíš ty se krajem naším jako had,
krajta tygrovitá.
Proplétáš se lučinami, poli, lesy,skalinami
v blesku dešťů,bouří,jen se z tebe kouří..
Václav Beránek, naivní malíř (1946)
Středočeská pahorkatina na jih od Sázavy
popiskaStředočeská pahorkatina na jih od Sázavy se vyznačuje mozaikou polí, luk, menších lesů a pásů zeleně na nepravidelně zvlně ném terénu s řadou oblých vršků i vrchů. Dnešní vzhled této v detailu pestré a v hrubých rysech spíše monotónní krajiny je převážně dílem člověka.
(foto P. Mudra)

Ve středu Čech se stýkají tři velké geologické jednotky, jejichž stavba se projevuje výrazně i na vzhledu krajiny. Na severu jsou to rozlehlé pláně, které se v podobě stupňů zvedají z ploše uložených sedimentů křídového moře od nížiny na Labi až k pískovcovým skalním městům Českého ráje nebo bludišti roklí Polomených hor. Na jih od Labe vyznívají zhruba na úrovni Prahy a přecházejí do pahorkatin až vrchovin budovaných zvrásněnými horninami staro- a prvohor barrandienu v západní části a horninami krystalinika, především žulami a rulami, na východě a jihovýchodě. Zatímco krystalinikum vytváří sice malebnou, ale v podstatě jednotvárnou pahorkatinu, jen na jihu zpestřenou hřbety Čertova břemene a Džbánů, která plynule navazuje na Vysočinu, setkáváme se na jihozápadě s mnohem výraznějšími krajinnými typy, které tvoří svérázné scenérie utkvívající v paměti.

V sousedství Prahy je to romantický Český kras se svými bílými skalami a kaňony, s Koněpruskými a mnoha dalšími jeskyněmi i památným hradem Karlštejnem. Dále k západu je to lesní království Křivoklátska, největší souvislá plocha teplých lesů, kde se k bukům a dubům druží nejen lípy, javory, jilmy a jasany, ale i takové dřeviny jako břek a muk, nehledě k celým porostům tisu. Není divu, že právě toto území si čeští panovníci zvolili za svůj lovecký revír a zbudovali zde nejen památný Křivoklát, Žebrák a Točník, ale i lesní hrady jako Týřov, Jinčov nebo Jivno. Na severu lemuje tuto oblast zdvižený okraj křídové tabule v podobě tabulových vrchů a plošin Džbánu s jeho chmelnicemi a rudými půdami v údolích.

K barrandienu patří i jediné opravdové pohoří středních Čech - Brdy a od nich směrem ku Praze vybíhající Hřebeny, oblast souvislých, dnes již většinou jehličnatých lesů se skalnatými hřebeny a vrcholy i Padrťskými rybníky, které se zrcadlí uprostřed temných lesů. Svérázné je i skalnaté údolí Vltavy s divokým kaňonem bývalých Svatojánských proudů, které kdysi představovaly podobnou turistickou atrakci jako průlom Dunajce ve slovenských Pieninách. Co do krajinné různorodosti tak střední Čechy patří k nejpestřejším krajům českých zemí.

Vojen Ložek
Pohled od Vlčího Pole přes okolí Sobotky
popiskaPohled od Vlčího Pole přes okolí Sobotky směrem k Českému ráji ukazuje plošiny budované vodorovně uloženými sedimenty křídového moře bez výrazných vrcholů. Jde o typickou stupňovinu v severovýchodním kvadrantu středních Čech, která končí nápadným stupněm lužické poruchy, za nímž vystupuje masiv Jizerských hor a Krkonoš.
(foto P. Mudra)
Poznámka:

Hadač E., Krajina a lidé. Úvod do krajinné ekologie, Academia, Praha 1982.
Kolektiv autorů, Československá vlastivěda. Díl I. Příroda, Sfinx, Praha 1930.

 
.