Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Harmonická krajina

 

10. Divočina a kulturní krajina

Středoevropská krajina je domestifikovaná jako ovce nebo pes.

Balvanitý Hřebenec v jižních Brdech
popiskaBalvanitý Hřebenec v jižních Brdech je nejen stanovištěm, kde se vždy mohla udržet reliktní borovice, ale i ostrůvkem divočiny uprostřed obhospodařovaných lesů.
(foto P. Mudra)
Zem, z níž jsme vyšli, je nejkrásnější
a nic na ní není.
Josef Hora, Rodný kraj
Sedmikvítek evropský zastihneme vzácně ve vyšších polohách středních Čech
popiskaSedmikvítek evropský zastihneme vzácně ve vyšších polohách středních Čech, zejména v Brdech, na Rakovnicku, Mladoboleslavsku a Kokořínsku, a to nejčastěji v klimaxových a podmáčených smrčinách.
(foto P. Mudra)
Rekreační i pobytová výstavba
popiskaDo původní mozaiky polí a lesů na Jílovsku již od počátku českého trampingu stále více proniká rekreační i pobytová výstavba.
(foto P. Mudra)

Divočina uprostřed Evropy, je něco takového možné? Byla zde jistě v době lovců mamutů nebo sobů, co však bylo potom? Lze to říci poměrně přesně - s příchodem prvních rolníků před sedmi tisíciletími se začala postupně přetvářet na kulturní krajinu, neboť neolitický člověk měnil původní lesy a stepi na pole a pastviny, těžil dřevo a budoval své osady. Obyvatelé divoké přírody, zejména velcí býložravci jako tur, zubr, divoký kůň a los, ustupovali před lidmi do pralesů v hornatých okrscích, kde se místy udrželi až do raného středověku. Ještě v 18. století se v českých pohraničních horách, zejména na Šumavě, vyskytovaly poměrně četné pozůstatky původních pralesů, ovšem již bez turů a zubrů, dosud však s velkými šelmami, jako byl medvěd, vlk a rys. Jak tomu ale bylo v odedávna osídleném středu Čech?

I zde se udržovaly určité okrsky jen málo zasažené lidskou činností, které si zachovaly ráz divoké přírody. Byly to především rozlehlé, málo osídlené až neosídlené lesy Brd a Křivoklátska, kde v divokých roklích a na skalnatých vrcholech přetrvávala někdejší divočina, i když již bez velké zvěře. Jejich zbytky se na špatně přístupných místech zachovaly dodnes, na Křivoklátsku často v rámci porostů hospodářsky využívaných, nicméně tvořených původními dřevinami, které tak představovaly ochrannou clonu. Některé části národní rezervace Týřov nebo pohled od vrchu Lípa směrem ke Kohoutovu nám dodnes mohou poskytnout představu, jak asi vyhlížela původní středočeská divočina.

Již během pravěku se tato krajina postupně měnila na dnešní krajinu zemědělskou, místy zcela odlesněnou. Od bronzové doby osídlení postupovalo i do vyšších členitých okrsků a řada opevněných hradišť byla zbudována i v Brdech a Hřebenech, odkud později osídlení opět ustoupilo. Pahorkatiny na krystaliniku v jihovýchodním kvadrantu kraje byly však souvisle osídleny až ve středověku, kdy zde vznikla na místě souvislých pralesů typická česká krajina menších lesů, polí, luk, vsí a menších měst, tak jak ji dnes známe z Benešovska, Sedlčanska nebo Vlašimska.

Vojen Ložek
V lesních údolích Křivoklátska
popiskaV lesních údolích Křivoklátska stále ještě najdeme řadu míst upomínajících na někdejší divokou přírodu.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Prací na téma kulturní krajina a divočina je příliš mnoho. Tyto motivy se objevují v mnoha knihách a malbách zejména 19. století. Je jim věnována i nově (2004) otevřená expozice Národní galerie. Z novější literatury je třeba uvést alespoň publikaci - kolektiv autorů, Téma pro 21. století. Kulturní krajina aneb Proč ji chránit?, MŽP, Praha 2000. V poslední době roste zájem o fenomén divočiny - viz antologii J. D. Vickeryho Wilderness Visionaries, NorthWord Press 1994.
 
.