Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Harmonická krajina

 

11. Krajina jako památka

Příroda má svoje dějiny, které jsou systémem zkušeností. Příroda je památka, která má budoucnost.

Padrťské rybníky ve středních Brdech
popiskaPadrťské rybníky ve středních Brdech zásobovaly vodou železné hutě a hamry Podbrdska. Systém drenážních kanálů přesáhl délku 30 km!
(foto P. Mudra)
Je zretelné, že príroda má svoje dejiny a dejin ná tradícia je systémom skúseností. Oboje sa prelína, vzájomne na sebe závisí, oboje - pamiatky a prírodné prostredie - potrebuje našu ochranu. Nepriateľom tejto starostlivosti nieje len krátkozraký ekonomizmus a nesystémové myslenie, ale aj nemyslenie, ktoré sa tvári ako veda.
Ján Bakoš, esej „Intelektuál a pamiatka“ (2004)
Popelivka sibiřská rostoucí jako vzácnost v údolních mokřadech u Bělé pod Bezdězem
popiskaPopelivka sibiřská rostoucí jako vzácnost v údolních mokřadech u Bělé pod Bezdězem je pozůstatkem z konce ledové doby, kdy naše příroda připomínala krajiny jižní Sibiře.
(foto P. Mudra)
Pastviny v kopcovité oblasti Čertova břemene
popiskaPastviny v kopcovité oblasti Čertova břemene na jihu středních Čech upomínají na doby, kdy pastva patřila mezi běžné činnosti venkovského lidu.
(foto P. Mudra)

Když John Ruskin vydal v roce 1849 knihu Sedm lamp architektury, psal o historických památkách slovy, která se dají použít i o přírodě: „...památky nepatří nám, ale těm, kteří je vytvořili, a těm, kteří přijdou po nás. Ten nejlepší přístup k minulosti je respekt a úcta.“ Ochrana přírody zná kategorii přírodní památka, jež se nejčastěji používá pro geologické a geomorfologické objekty. Podobně je v anglosaských zemích používáno slovo heritage pro dědictví, jak lidské kultury, tak i přírodního vývoje. Nejsou dvě historie - lidská a přírodní, ale jen jedna, která je posledních pár milionů let společná. Již od 18. a 19. století, která k přírodě přistupovala spíš romanticky, byla památka chápána jako nositel historického svědectví, záruka určité kontinuity, ale i jako estetický objekt, a dokonce jako „národní relikvie“. Alois Riegl hovořil koncem 19. století o památce jako o „polyfonické struktuře hodnot“.

Zmiňujeme se na tomto místě tak podrobně o stavebních památkách, protože památková péče byla intenzivně rozvíjena o dobrá dvě staletí dříve před péčí o krajinu a za tu dobu si vybudovala významné teoretické zázemí. Například již před sto lety doporučoval Max Dvořák považovat panorama města za památku a jako takovou ji konzervovat. To je přístup, který se v ochraně krajiny začal vážně prosazovat teprve nedávno v souvislosti s výstavbou věží mobilních operátorů. Památka podle Maxe Dvořáka znamená „živou účast na přítomnosti“.

V jakém smyslu je krajina či příroda památkou? Nejsnazší odpověď se týká geologických útvarů, které vždy představují určitou epochu ve vývoji země. Ale i lesy a obecně rostliny mají historii - například období výrazného studeného výkyvu na konci ledové doby je nazváno dryas podle dnes horské květiny dryádky. Lísky se nejvíc rozšířily počátkem poledové doby, doubravy jsou starší než bučiny a smrky rostly v ledových dobách i v nízkých nadmořských výškách, odkud byly v teplejším holocénu vytlačeny do podmáčených, studených inverzních údolí například v Brdech. Louky, které vznikly v okolí pravěkých hradišť před třemi tisíci let, mají poněkud odlišné flóry od luk, které vznikly až při středověké kolonizaci. Los či rys pak patří nejenom minulosti středočeské krajiny, ale společně s bobrem a lososem také její budoucnosti. Příroda je památka, která má budoucnost.

Václav Cílek
Rulové skály odkryté u Nové Vsi na Kolínsku
popiskaRulové skály odkryté u Nové Vsi na Kolínsku tvořily ostrovy v křídovém moři, které proniklo do Čech před 90 miliony lety, jak dokazují světlé křídové vrstvy s lasturami mořských mlžů v jejich nadloží.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
O teorii vývoje památkové péče existuje řada publikací. Důležité tituly, například Riegl A., Moderní památková péče (2003), jsou postupně vydávány Národním památkovým ústavem v Praze. Viz též knihu J. Bakoše Intelektuál a pamiatka (Kalligram, Bratislava 2004).
 
.