Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Harmonická krajina

 

13. Historická, mytická a poetická hodnota krajiny

Je nutné chránit nejenom to hodnotné, ale také to, co máme rádi.

Zima nad údolím Berounky nad Roztoky
popiskaZima nad údolím Berounky nad Roztoky. Ticho a klid.
(foto P. Mudra)
Můj kraji dávný, kveť mi šípky
a v sluch mi žírné zrno syp tam,
kde ovívá vítr sypký
do dějin zahleděný Říp
Josef Hora, Rodný kraj
Křivoklát, jeden z „nezastavitelných“ královských hradů
popiskaKřivoklát, jeden z „nezastavitelných“ královských hradů, leží na původně keltském hradišti uprostřed loveckého revíru českých panovníků. Váže k sobě tisíc let historie a nejméně dalších tisíc let pověstí a mýtů.
(foto P. Mudra)
Nedávno jsem jel se svým čtyřletým vnukem Přemyslem… v jednom úseku vede silnice těsně podle Řípu. V té chvíli chlapec ze zadního sedadla vstal a řekl: „Tady to je krásné, musím se poklonit.“ I učinil tak směrem k hoře.
Miloš Václav Kratochvíl, Čechy krásné, Čechy mé (1984)

Ochrana přírodních památek a krajiny probíhala v 19. století často jen na základě pocitů spjatosti s domovem anebo romantických představ o heroické historii národa. Bývala v rukou okrašlovacích spolků anebo úředních míst, které si byly dobře vědomy, že ochrana všech druhů památek má mimořádnou schopnost přispět k myšlence jednoty státu. Hlavně z těchto důvodů byla dva roky po revoluční vlně roku 1848 založena v rakouské monarchii podle francouzského vzoru Císařsko-královská ústřední komise pro výzkum a ochranu stavebních památek. Jedním z jejích cílů bylo posilování vědomí jednoty monarchie založené na společné historii a katolictví.

V Čechách měl kult památky jako „státní relikvie“ zajímavý dopad. Bylo obtížné ztotožnit národního ducha s většinou stavebních památek pohusitské doby, a tak se část důrazu přenesla na krajinu a přírodu, jak o tom svědčí tábory lidu na Blaníku a Řípu nebo vlastenecké výlety do Prokopského údolí a Šárky či znění české hymny. Na zemědělském Slovensku byl proces ztotožnění lidu s krajinou, jeskyněmi, zbojníky, prameny a horami ještě intenzivnější než v Čechách. Výsledek identifikace národního ducha s „národní“ krajinou se odrazil zejména v hudbě a poezii a do značné míry navazoval na ještě barokní koncepci posvěcení krajiny jako nástroje jejího polidštění.

Dvacáté století tuto hru na národ definovaný kulturou a krajinou odmítlo a snažilo se postavit ochranu přírody na vědecký základ, tedy většinou na výčet hodnotných druhů, které se na daném území nalézají. Dnes se nám vrací něco z 19. století, ale v nějaké pročištěné formě. Potřebujeme chránit nejenom ta území, která jsou hodnotná z hlediska přírody, ale také ta místa, na kterých se odehrávaly velké národní zápasy, kam chodili básníci za inspirací nebo která jsou ověnčena pověstmi i strašidelnými historiemi. Příroda v okolí Lipan není příliš hodnotná, ale v krajině je bez problémů možné identifikovat dějiště bitvy. Blaník stojí za ochranu nejenom kvůli starým bučinám a skalním hradbám, ale také kvůli pověstem a hudbě Bedřicha Smetany. A Říp - bez něj bychom prostě nebyli obyvateli české kotliny!

Václav Cílek
Soutěska Džbán sevřená Šestákovou a Kozákovou skálou
popiskaSoutěskou Džbán sevřenou Šestákovou a Kozákovou skálou s pravěkými hradišti kráčela minulost po dobu několika tisíc let - od neolitu až k prvním Slovanům a slavnému příběhu o Ctiradovi a Šárce v dívčí válce.
(foto P. Mudra)
Poznámka:

Jeden z nejkrásnějších popisů české krajiny pochází z knihy editora V. Bidla Země Máchova. Viz článek V. Babky „Básník a Země“ (s. 1—72). Problematiky posvátné a mytické krajiny se dotýká připravovaná kniha V. Cílka Makom. Kniha míst. Vztah ke krajině je výjimečně vyjádřen v knihách M. Nevrlého (Chvály Zadní země, 2002; Nejkrásnější sbírka, 2001; Zašlá chuť morušek, 2004, vše v nakladatelství Vestri, Liberec).

 
.