Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Harmonická krajina

 

15. Jakou krajinu chceme chránit?

Člověk umí obojí — zničit krásnou krajinu i vytvořit jinou krásnou krajinu.

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko
popiskaChráněná krajinná oblast Křivoklátsko, kraj teplých hájů, skal a nespoutané řeky - představuje jedno z přírodně nejbohatších území celé střední Evropy.
(foto P. Mudra)
Zas po letech jsem přišel za večera
v kraj svého mládí. Za údolím stráň
do měkce nahnědlého pološera
již splývala, leč nad ní chrámu báň
se skvěla dosud v nebesklonu vzňatém
jak stará malba na pozadí zlatém
i zámek prostý, školu hrstku střech
svit pozdní opřádal jak zlatý dech
Svatopluk Čech, básník, při návratu do Litně v Českém krasu
Přírodní park Jabkenicko
popiskaPřírodní park Jabkenicko je příkladem lesnaté krajiny s menšími rybníky na plochém podkladu křídových uloženin s pokryvy štěrků pradávné Jizery.
(foto P. Mudra)
Podblanicko, mozaika luk a polí, obcí a lesnatých vrchů
popiskaPodblanicko, mozaika luk a polí, menších obcí a lesnatých vrchů na chudém podkladu krystalických hornin. Typická krajina na jihovýchodě středních Čech.
(foto P. Mudra)

Jak již víme, naše krajina je nejen výtvorem přírodních sil, ale v různé míře i dílem lidských rukou. Zkušenosti z dnešní doby často mnohé z nás vedou k představě, že lidský zásah do panenské krajiny bývá téměř vždy rušivý a ochuzující. Pravda je ale jiná, jak nám ukáže pohled do minulosti. Některé krajiny člověk opravdu zpustošil, například těžbou hnědého uhlí v Podkrušnohoří a jejími důsledky, jiné oblasti však lidská činnost zvelebila tím, že obohatila jejich tvář o řadu nových prvků. Tak se oblasti kdysi souvislých a nepochybně dosti jednotvárných pralesů v pahorkatinách na jihovýchodě středních Čech změnily lidským přičiněním na malebnou mozaiku menších lesů, polí, luk, pastvin a menších sídlišť, kde sice z původní přírody mnoho nezbylo, zato však se zvýšila krajinná pestrost a mnohé druhy živočichů i rostlin volného kraje zde našly nový domov.

Tam, kde člověk hospodařil v souladu s přírodou, se obvykle vytvořilo zdravé a krásné prostředí, v němž se vedle kulturních ploch udržely i cenné pozůstatky původní i člověkem ovlivněné přírody s bohatou květenou i zvířenou v rámci neporušené přírody neživé. Takové okrsky se snažíme chránit jako charakteristické krajinné celky ve velkoplošných chráněných územích, jejichž název chráněná krajinná oblast přímo vyjadřuje jejich cíl - rozumné hospodářské využití při zachování všech přírodních hodnot. Ochrana každé takové oblasti má určitý vůdčí motiv vycházející z její přírodní podstaty: chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je krajinou teplých lesů a hájů s převahou listnáčů, které jinde většinou dávno ustoupily zemědělské krajině nebo jednotvárným jehličnatým monokulturám; Český kras je jediným územím Čech s rozvinutým krasovým fenoménem, klasickou oblastí světové geologie a u nás jedinečné teplomilné vegetace a drobné fauny; Kokořínsko je máchovským krajem tajemných pískovcových roklí a borů na skalinách, ale též údolních močálů, zatímco chráněná krajinná oblast Blaník je ukázkou harmonické kulturní krajiny v pahorkatině na krystaliniku. Nelze opomenout ani přírodní parky, které rovněž chrání některé svébytné přírodní scenérie jako třeba na Džbánu nebo při soutoku Vltavy se Sázavou s kaňonem Svatojánských proudů a Medníkem pod případným jménem Střed Čech.

Dnešní tlak na krajinu je tak intenzivní, že ochrana nejcennějších krajinných celků je jedním ze stěžejních úkolů dneška, aby i naši potomci porozuměli slovům naší hymny „zemský ráj to na pohled“.

Vojen Ložek
Hlaváček jarní
popiskaHlaváček jarní je upomínkou na doby, kdy i u nás vítaly jaro rozkvetlé stepi.
(foto P. Mudra)
Poznámka:

Gojda M., Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny, Academia, Praha 2000.
Veselý J. (ed.), Ochrana československé přírody a krajiny II, NČSAV, Praha 1954.

 
.