Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Současná krajina a její problémy

 

17. Urbanizace a neokolonizace krajiny

Již před padesáti lety upozorňovali urbanisté na „velké ničení krajiny“, jímž rozuměli chaotické a bez zřetele na celek prováděné zastavování krajiny.

Okraje Prahy se drobí nájezdy dálnic a velkých komunikací
popiska Okraje Prahy se drobí nájezdy dálnic a velkých komunikací. Město expanduje do volné krajiny takovým způsobem, že zde již nehovoříme o městě, ale jen o „urbanizované ploše“.
(foto P. Mudra)
Osídlené celky se nezadržitelně rozptylují: je porušen dosavadní rovnovážný poměr sil v sídelním organismu zemědělském i městském; je porušena staletá, statická jednota sídliště; je však porušena i vnitřní harmonie krajiny, do které vniká vedle neusměrněného stavebního ruchu podnikatelská, výrobní racionalizace… Je proto třeba, aby zájem nebyl již soustředěn výhradně na osídlenou jednotku jako element kraji nadřazený, ale naopak na krajinu s vřaděnými sídly… Je třeba přehodnotit dosavadní nazírání v pochopení, že sídlo je toliko složkou nadřazeného celku, kde nutné ohledy na terén, vegetační porosty, klimatické prostředí atd. podstatně ovlivňují stavební zájmy. Přenesení důrazu z jednotky na souhrn, ze složky na celek, zdá se mi jedinou cestou, která nás může vyvést ze soudobého chaosu osídlování krajiny.
Emanuel Hruška, architekt, Příroda a osídlení. Biologické základy krajinného plánování (1945)
Ondatra pižmová
popiskaOndatra pižmová. Během 20. století se původně severoamerická ondatra rozšířila z Dobříše do celé střední Evropy
(foto M. Anděra)
Praha-Smíchov
popiskaPraha-Smíchov: hlavní město představuje nejdůležitější ohnisko středočeské urbanizace.
(foto P. Mudra)

Za posledních padesát let rostla produktivita evropského průmyslu i zemědělství zhruba stejným tempem - asi dvaapůlkrát. Je to způsobeno zejména zaváděním nových plodin, umělých hnojiv a pesticidů. V poslední době se nárůst evropského obyvatelstva poněkud zpomalil či téměř zastavil, ale zemědělská produktivita dále roste. Výsledkem jsou hospodářské přebytky v prakticky všech evropských státech. Nechtěným dopadem této neviditelné zemědělské revoluce je pokles reálných cen půdy, s níž oproti minulým stoletím na okraji hladomoru zbytečně plýtváme. Zatímco dnes je půda snad nejlacinější za posledních dvě stě let, můžeme ji již brzy opět potřebovat například na pěstování biopaliv anebo potravin na export do světa zasaženého klimatickými změnami. Půda je možná naftové pole budoucnosti.

Anglický výraz urban sprawl označuje téměř nekontrolované rozšiřování, doslova „rozlézání se“ města do svého okolí. Běžně se začal používat v 60. letech, kdy zejména v Anglii a USA vznikaly suburbie - jednotvárná předměstí rodinných domků jako replikovaných soukromých prostorů anebo řečeno slovy E. Koháka „králíkárny naležato“ (na rozdíl od socialistických paneláků jako „králíkáren nastojato“). Středně velké americké město má zhruba rozměr celých středních Čech. Jenže naše území je malé a konečné. Hrozí reálné nebezpečí, že v okolí dálnic a větších měst dopadneme jako v Holandsku či severním Německu - krajina se zaplní různými sklady a rodinnými domky a zmizí pod nimi.

Česká krajina prodělala několik vln kolonizace - během středověké revoluce 13. století, dále v souvislosti s rozvojem hornictví, železářství a sklářství v 16. století a zejména v pohraničních oblastech (Sudetech) při industrializaci v druhé polovině 19. století. Jako neokolonizaci můžeme označit masovou víkendovou migraci frustrovaných obyvatel města nazpátek do přírody po roce 1960 - často z „města domů“ do „města chat“. Zatímco chalupářství dokázalo ve většině případů ochránit rozpadající se vesnice a dobře udržované vesnické domy se opět stávají centry postupně vznikajících stálých komunit, tak chatařství zničilo jedny z nejkrásnějších koutů středních Čech - dolní Sázavu a Povltaví.

Je zapotřebí omezovat další zástavbu mimo hranice dnešních sídel a podporovat a zlepšovat výstavbu v intravilánech obcí a měst. Osud české krajiny je víc než v rukou ochranářů v rukou architektů, urbanistů a tvůrců územních plánů.

Václav Cílek
Kdo zastaví město?
popiska„Chobotnice“ pražského předměstí se nezadržitelně blíží k lesnatým vrchům středního Povltaví. Kdo zastaví město?
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Proces ničení krajiny neuváženou zástavbou je popsán v řadě knih. Evropsky mimořádným počinem byla kniha Ladislava Žáka Obytná krajina (SVU Mánes-Svoboda, Praha 1947). Z dalších titulů je třeba uvést:
Horská P., Maur E., Musil J., Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa, Paseka, Praha 2002.
Hruška E., Příroda a osídlení. Biologické základy krajinného plánování, Knihovna „Architektury“, Praha 1945.
Hruška E., Krajina a její soudobá urbanizace, B. Pyšvejc, Praha 1946.
Říha J. K., Země krásná. Kniha o přírodě, civilizaci a plánování, nakladatelství A. Dědourek, Třebechovice pod Orebem 1948.
 
.