Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Současná krajina a její problémy

 

19. Fragmentace krajiny

Málokdo z nás by chtěl žít sám na opuštěném ostrově. Mnohým organismům však tento osud připravujeme častěji, než by se snad mohlo zdát.

Přírodní park Čižovky u Mladé Boleslavi
popiskaPřírodní park Čižovky u Mladé Boleslavi. Fragmentace krajiny nejprve zvyšuje diverzitu a krajinu obohacuje. Přesáhne-li však určitou mez, projeví se ničivým způsobem. Krajina je - ostatně jako všechno - otázkou míry.
(foto P. Mudra)
Regio, jakožto místo bytosti i pospolitosti vnější, venkov… je tedy krajina nějakým způsobem ohraničená, okolí, osvětí vymezené koncem, horizontem, ohraničený prostor důvěrně známý, trvale vnímanými drobnými odlišnostmi… Nemáme ovšem na vybranou mezi svou zemí a nějakou jinou zemí, která by lépe vyhovovala, neboť jsme vždy svým konáním vázáni k místu, topos, k tomu místu a k těm lidem, s nimiž spolužijeme, spolubydlíme, spolujsme.
Jiří Plos, Lázeňský host (1996)
Přírodní park Rymáň u Mělníka
popiskaPřírodní park Rymáň u Mělníka. Fragmentace znamená rozbití na úlomky, které spolu téměř nekomunikují. U klasické zemědělské krajiny se však jednalo o uspořádání částí krajiny - sídla, zahrad, polí, pastvin a lesů - do vyššího, organicky uspořádaného celku.
(foto P. Mudra)

Krajina protkaná cestami, vedoucími na všechna pěkná místa, se nám jeví jako vlídná a přátelská. Pro jiné organismy tomu ale může být právě naopak. Krajinou vedou nejen úzké pěšiny, ale i širší štěrkové a asfaltové cesty, silnice a dálnice, průseky elektrických vedení, železniční tratě, vodní kanály a samozřejmě ploty a zdi různých druhů. Některé organismy se přes tyto liniové stavby a objekty neumějí nebo nechtějí dostat: stávají se pro ně nepřekonatelnou překážkou. Původní velké plochy různých stanovišť se v naší krajině tímto způsobem rozpadají na menší a menší víceméně izolované ostrůvky. Vězni těchto ostrůvků mají omezený areál k pohybu a životu, omezené množství potravních zdrojů, omezený výběr pohlavních partnerů. Výsledek je nasnadě: jejich populace jsou početně slabší, mnohem ohroženější a náchylnější k vyhynutí. Je ironií, že stavba několika silnic, které způsobí fragmentaci rozsáhlého lesa, zabere jen nepatrnou plochu (procento, promile) rozlohy lesa, a přitom má tak vážné následky.

Fragmentace krajiny tak vede k poklesu biodiverzity. Jen některé organismy dovedou překonávat vzdálenosti nebo bariéry mezi ostrovy. Výhodou jsou rychlé nohy, křídla, u rostlin pak velký počet co nejmenších semen či výtrusů nebo třeba létací chmýr na plodech pampelišek a bodláků: ti pohybliví ve fragmentované krajině přežijí. Organismy nepřizpůsobené ke stěhování pak bohužel plní seznamy ohrožených, nebo dokonce vyhynulých druhů. Situaci kolonizování a vymírání druhů na izolovaných ostrovech popisuje známá teorie ostrovní biogeografie. Velké ostrovy blíže pevniny by měly být rychleji kolonizovány než malé ostrovy vzdálené od pevniny, na kterých bude zato rychleji probíhat vymírání druhů. Počet druhů na tom kterém ostrově pak bude určen rovnováhou mezi přísunem a úbytkem druhů, která však bude ostrov od ostrova jiná, daná polohou a rozlohou.

Tento koncept lze použít i na středoevropskou krajinu. Ostrovem v tomto smyslu může být trávník uprostřed kruhového objezdu, remízek v poli, ostrovem mohou být vodní nádrže, skalní výchozy a vrcholy kopců, ostrovem je i masiv Brd v prostoru nižší středočeské krajiny. Za ostrov může být považováno i každé chráněné území, které je obklopeno oceánem nevhodných stanovišť. Už víme, že malé a vzdálené ostrovy jsou zranitelnější. Vyvstává ale klasická otázka, jestli tedy bude účinnější zřídit jedno větší chráněné území nebo více malých. Správné odpovědi na tuto otázku musí předcházet dobré poznání toho, co přesně chceme chránit. Konečně se ukazuje také zásadní význam biokoridorů: ovocné aleje, větrolamy, meze, ale nejlépe potoční údolí umožní nebo usnadní migraci organismů z jednoho území do druhého.

V poslední době tyto úvahy obohatila teorie metapopulace. Mnoho organismů obývá krajinu v podobě lokálních populací, které však nejsou izolované, ale komunikují spolu - dochází k migraci jedinců či k výměně genetických informací. Vyhynutí lokální populace pak nemusí být konečné, pokud tato populace může být obnovena výsadkem ze sousedství.

Pavel Špryňar
Ropucha zelená
popiskaRozbití krajiny postihuje zejména žáby, které jsou při jarním tahu k vodám, kde se rozmnožují, ohrožovány přechodem přes silnice. Ropucha zelená.
(foto M. Anděra)
Poznámka:
Begon M., Harper J. L., Townsend C. R., Ekologie. Jedinci, populace a společenstva, vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 1997. Základní a obsáhlá učebnice podává přehled aktuální problematiky studované na poli vědecké ekologie.
Iuell B. (ed.), Habitat fragmentation due to Transformation Infrastructure. Wildlife and Traffic, KNNV Publishers 2003.
Primack R. B., Kindlmann P., Jersáková J., Biologické principy ochrany přírody, Portál, Praha 2001.
 
.