Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Současná krajina a její problémy

 

20. Industriální a postindustriální krajina

Příroda mezi skládkou a přírodní rezervací.

Bývalá štěrkovna na okraji Prahy
popiskaPřírodní památka V Pískovně u Hostavic. Bývalá štěrkovna na okraji Prahy se po vytěžení spontánně změnila na romantické vodní zákoutí, kde našlo nový domov mnoho rostlin a živočichů, jimž okolní krajina již neposkytuje podmínky k životu.
(foto P. Mudra)
Mladé průmyslové krajiny in statu nascendi mají převahu disturbační strategie: rychlé a neuspořádané přesuny krajinných složek, jejich krátká životnost, vysoká energetická náročnost a malá kybernetická provázanost navzájem s nedostatkem zpětných vazeb. Tuto strategii vykazují složky velmi různé hierarchické úrovně - jednoleté agresivní plevele (Atriplex nitens, Chenopodium album) i rafinérie ropy; výsypky uhelných dolů s rychle se měnícím komplexem ruderálních společenstev i průmyslový technokrat s typickou kombinací velikášství a krátkozraké zpupnosti.
Jiří Sádlo, botanik, esej „Krajina jako interpretovaný text“ (1991)
Chráněné území Záplavy v údolí Kačáku u Kamenných Žehrovic
popiskaChráněné území Záplavy v údolí Kačáku u Kamenných Žehrovic vzniklo zaplavením poddolovaného území. Dnes má značný ornitologický význam.
(foto P. Mudra)

Fenomén industriální přírody je možné definovat jako přírodu vyvíjející se pod silným a převládajícím vlivem industriální činnosti a obvykle začínající od počátečního, „nulového“ stavu kolonizace holých ploch, jakými jsou odkaliště, haldy a bývalé průmyslové plochy. Takto vymezená industriální příroda je odlišná od přírody zarůstajících lomů tím, že lomy bývají často obklopeny více či méně přirozenými porosty, zatímco industriální plochy jsou obvykle téměř úplně denaturalizované a odříznuté od okolních systémů pásy komunikací a budov. Industriální příroda je obvykle nejzajímavější ranými sukcesními stadii, které se velmi rychle mění - v mnoha případech se jedná o tak dynamický systém, že jeho změny od ohavné skládky po zajímavé „stepní stadium“ a posléze opět nezajímavý křovinatý les ani nepostřehneme.

Instruktivním příkladem s otevřeným koncem je buštěhradská halda, o které nevíme, zda je budoucí přírodní rezervací nebo geochemickou časovanou bombou, protože do ní byl ukládán i rizikový odpad. Halda zaujímá celkovou plochu 55 hektarů. Její temeno vytváří plochý obdélníkový útvar o rozměrech asi 600 × 800 metrů. Celková výška kolísá mezi 20 metry směrem k Lidicím a 60 metry směrem do údolí Dřetovického potoka. Podloží haldy tvoří v nejvyšší části nejprve pruh turonských opuk, posléze hluboce zvětralého proterozoika a dále k Brandýsku pás dobře propustných karbonských arkóz, díky kterým může část povrchových vod komunikovat s hlouběji uloženým zásobníkem podzemních vod.

Ještě nedávno holá halda rychle zarůstá vegetací, která respektuje substrát a - zejména na vysýchavých a vápnitých místech - pomalu nabývá rysů jednoho z nejkrásnějších koutů Kladenska, například ve „stepních“ svazích nad Dřetovickým potokem nebo na pelyňkových stepích na temeni haldy. Halda se v určitých rysech začíná přibližovat nedalekému chráněnému území Vinařické hory a rovněž její substrát - popílky a strusky - jsou blízké neovulkanitům. Zajímavým rysem je přítomnost zaječích pelechů, které jsou místy neobvykle početné a poměrně hluboké - zajíci v zimě využívají vnitřního tepla haldy a pravděpodobně i prodloužené vegetační doby lokálního „termofytika“. Na vrcholu haldy tak vznikla jakási „stolová hora“, která je substrátem, pozicí i mikroklimatem odlišná od okolní zemědělské „pouště“ a jež se dynamicky vyvíjí směrem k parkové krajině a postupně se stává útočištěm mnoha druhů ptáků a zvěře.

Václav Cílek
Nedávno holé svahy buštěhradské haldy
popiskaNedávno holé svahy buštěhradské haldy, ze kterých vítr daleko ku Praze odvíval popílek, se dnes podobají stepní krajině.
(foto P. Mudra)
Kladno, areál huti Koněv
popiskaKladno, areál huti Koněv v pozici mayského chrámu pohlcovaného vegetací.
(foto V. Cílek)
Poznámka:
Osídlování hald, odkališť, železničních náspů a industriálních ploch sleduje nová disciplína, které se někdy říká ekologie restaurace - řadu prací na toto téma publikovali P. Kovář, R. Konvička, J. Sádlo a další. Problémem buštěhradské haldy se hlouběji zabývá V. Cílek v knize Industriální příroda - problémy péče a ochrany (Ochrana přírody, 2002, s. 313-316).
 
.