Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Současná krajina a její problémy

 

27. Krajina a adrenalinové sporty

Jedním z rysů této doby je soustředění se na vlastní výkon a sakralizace svého já.

Černolické skály nad Všenory
popiskaČernolické skály nad Všenory jsou oblíbené cvičné stěny pražských horolezců. Místnímu tvrdému křemenci horolezecké aktivity neškodí.
(foto P. Mudra)
Kouzlo pohybu v nekultivované krajině je možná právě v tom, že nám připomíná strukturu spodních vrstev naší přirozenosti; je pro nás vnější obdobou čehosi základního, ale obtížně zvládnutelného v nás samotných.
Zdeněk Kratochvíl, topič a filozof, Filozofie živé přírody (1994)
Kořeny stromů
popiskaNa strmějších svazích pískovcových oblastí se často setkáváme s jevem, že kořeny stromů, v tomto případě smrku, rostou po vrstevnici, a tím brání erozi a chrání svoji stabilitu. Je to obzvlášť nápadné poblíž prošlapaných turistických stezek. Myslím, že stromy jsou chytřejší, než si myslíme.
(foto V. Cílek)

Konsorcium amerických univerzit, které organizuje zahraniční letní školy mimo jiné i v Čechách, si nechalo udělat sociologickou analýzu studentských zpráv. Nejvíc překvapivý a znepokojivý jev se týkal toho, že studenti téměř nepsali nic o cizí zemi, ale hlavně o sobě. Města jako Florencie či Praha, příroda západní Afriky či Řecka je málokdy oslovovala jenom svými hodnotami, ale většinou sloužila nějakému sebepotvrzení typu bylo to těžké, ale zvládli jsme to…

Pravděpodobně vzrůstá počet lidí, kteří přírodu vnímají jenom jako kulisu svých aktivit, ale rozhodně roste počet lidí vybavených dokonalejšími stroji k pohybu v přírodě. Nápad vytvořit umělé horolezecké stěny by většině horolezců připadal ještě nedávno šílený. Neméně podivný postoj je ten, že Český ráj máme proto, abychom v něm na horských kolech za den ujeli 50 kilometrů! Nicméně toto soustředění na sebe je trendem, který již přišel a asi zde nějakou dobu zůstane.

Cyklistický výlet po lesní silničce je v pořádku, ale musí-li chodci uskakovat ve městě před auty a v přírodě před kolaři, kteří rozrývají lesní stezky a mění je v erozní stružky, již rozhodně v pořádku není. Jeden elegantní mladý muž na sněžném či vodním skútru si užije projížďku za cenu toho, že dalším pěti stem klidně relaxujícím lidem otráví život. Jeden motorkář rozvrátí nejenom zklidňující moc přírody, ale vyplaší ptáky a savce. Etologové někdy mají dojem, že některá zvířata (třeba medvědi na Slovensku, kteří kvůli ruchu v horách odkládají zimní spánek) jsou čím dál nervóznější, zatímco jiná si zvykla na civilizaci a její odpadky a potřebují je.

Zákazy a domluvy nepomáhají, takže ochránci někdy na stezkách určených jen pro chodce kladou kameny a dřeva, které pěší turista snadno překročí, ale které odradí různé druhy jezdců. Dokud nebudeme disciplinovaní, pak znepřístupňování vybraných pěších tras zůstává jednou z mála fungujících strategií tichých poutníků. Jiný přístup zvolili horolezci, které je možné stále častěji potkávat v opuštěných lomech.

V. Cílek
Kokořínsko
popiskaKokořínsko. Pískovce jsou náchylné na tření a erozi, a proto je zde nutné přísněji regulovat horolezectví a omezovat cykloturistiku.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Adrenalinové sporty tak úzce souvisejí s touto dobou, že pro pochopení fenoménu je nutné zabývat se některou z novějších sociologických prací - například o sakralizaci „já“ hovoří kniha Davida Lyona Ježíš v Disneylandu (Mladá fronta, Praha 2002). O mentalitě krátkodobosti, odtržení času a prostoru, nemístech apod. pojednává např. Zygmunt Bauman v knize Tekutá modernost (Mladá fronta, Praha 2002).
 
.