Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Současná krajina a její problémy

 

29. Zkušenost krajiny

Ještě nedávno jezdily děti na prázdniny na venkov, dnes je pro ně koza či kráva exotické zvíře.

Pod vodami přehrad zmizela romantika vltavských peřejí
popiskaPod vodami přehrad zmizela romantika vltavských peřejí, splavů a vorařů, která kdysi tak okouzlovala trampy a vodáky.
(foto P. Mudra)
Nožičky rosou zmáčené
se brodí loukou červencovou
lístečky v řece ztracené
pokojně do neznáma plovou.
Před sebou dálku sametovou
spěchají cesty zavlažené
a ptáci nové cesty snovou
do země jména Ještě ne.
Josef Hora, báseň Krajina, ze sbírky Proud (1948)
Balvaniska v přírodním parku Jistebnicko
popiskaBalvaniska v přírodním parku Jistebnicko jsou tvořena durbachity typu Čertovo břemeno
(foto P. Mudra)

Každý z nás prožil dětství v nějaké krajině a není tomu tak dávno, co v ní pobýval po celý život. Obraz krajiny a děje v ní probíhající se natolik vtiskly do duše jejích obyvatel, že formovaly jejich povahu a svéráz. Hanák se lišil od Valacha, v Čechách to byl zejména jih země, jehož kolorit hluboce ovlivnil povahu místního lidu, jak vystihli již Josef Holeček a později Ladislav Stehlík ve svých objemných dílech. Ve středních Čechách je tento vztah méně výrazný a jakoby fragmentovaný, nehledě k tomu, že je již značně setřen, především v širokém prostoru Prahy, kam přicházelo obyvatelstvo ze všech českých krajů.

Ještě před druhou světovou válkou trávila většina pražských dětí prázdniny na venkově v krajích, odkud pocházeli jejich rodiče - dojmy z těch dob jsou dodnes živé u mnoha příslušníků starší generace. Střední Čechy tvoří soubor celé řady krajinných typů často až protikladného rázu - porovnejme třeba Džbán s Podbrdskem nebo Polomené hory s Podblanickem. Některé z těchto krajin mají nebo bohužel měly rysy, které se hluboce vryly do duše jejich rodáků, ale i návštěvníků, kteří si je oblíbili. Již v 19. století byl Karel Hynek Mácha okouzlen bludištěm pískovcových skal Polomených hor, stejně jako čeští umělci krajinou pod Kozákovem, které dali jméno Český ráj. Svérázný badatel Jaroslav Petrbok, který prožil dětství v Praze, objevil krásy Polabí s jeho starými rameny a luhy, první trampové prožívali svá dobrodružství v divokých údolích Sázavy, Berounky a především Vltavy - Velké řeky s jejími peřejemi, plavci a voraři, na něž dnes zbývají jen nostalgické vzpomínky, neboť celou tuto romantiku zalily vody přehrad.

Ale i méně výrazné krajiny, jako jsou rozlehlé pahorkatiny po obou stranách Sázavy a dále na jih a jihovýchod, měly svůj charakteristický kolorit, jak nám jej zachytil na svých obrazech i v povídkách o kocouru Mikešovi malíř Josef Lada. Zkušenost s takovými krajinami mají dnes už jen důchodci z dnů svého mládí. Současná mladá generace se již musí spokojit jen s literárním líčením a starými fotografiemi, neboť společenské i hospodářské změny po druhé světové válce svéráz jednotlivých krajin více nebo méně setřely, což se projevuje nejen vymizením řady kdysi běžně rozšířených rostlin a živočichů, jako byla chrpa polní nebo sysel, ale i zánikem celé řady zajímavých činností, jimiž se zabýval venkovský lid.

Vojen Ložek
Pastviny na Sedlčansku
popiskaPastviny na Sedlčansku. Obnovená pastva uchovává jejich tradiční charakter.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Varovná zkušenost: jeden z autorů této knihy byl se skupinou kanadských studentů na obyčejném ječmenovém poli na Slánsku, kde byl tázán, zda to je louka a zda tam to obilí vyrostlo samo. Ukázalo se, že pro globalizovanou generaci není jasná ani samotná náplň slova pole, natož krajina! David Lyon (Ježíš v Disneylandu, Mladá fronta, Praha 2002) hovoří o první posttradiční generaci, světu ovládaném kreditními kartami, o tom, že jedno z hesel této doby je, že každý má právo se rozvíjet a žít po svém na základě toho, co člověk sám považuje za důležité… a o jevu nazývaném „mysl bez domova“, jež má být charakteristická pro většinovou populaci. Na druhou stranu stojí mimo dohled většiny sociologů z velkých měst malé, intenzivně se rozvíjející aktivní skupiny „pestrých“ místních patriotů popsaných například v knihách Hany Librové. Možná se dá říct, že znalost domácí krajiny pro Evropany z velkých měst klesá, ale v regionech se místy rozvíjí.
 
.