Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Péče o budoucí krajinu

 

32. Voda v krajině

Bezvodá krajina se rychleji prohřeje a dochází k rychlejším zvratům počasí.

Lekníny byly kdysi častou ozdobou našich stojatých vod
popiskaLekníny byly kdysi častou ozdobou našich stojatých vod, dnes z mnohých krajin zmizely v důsledku eutrofizace a znečištění.
(foto P. Mudra)
Jako nepřiznáváme kompetenci posuzovat hudbu osobě bez vrozeného hudebního sluchu a hudebního vzdělání, tak i hodnocení zásahů do krajinného rázu by měli provádět ti, kdož k tomu mají cit a nezbytné rozsáhlé znalosti ve vyváženém poměru.
Igor Míchal, Jak uchopit a potom chránit krajinný ráz (2001)
Voděradské bučiny
popiskaVoděradské bučiny. Žulové krajiny mají zvláštní ráz daný přítomností žulových balvanů.
(foto P. Mudra)

Bez vody není života. Jednoduchá poučka z učebnic základní školy vystihuje podstatu. Ale vztah člověka k vodě v krajině nebývá zdaleka tak přímočarý a jednoznačný. Voda totiž padá z nebe. Může snad být pádnější důkaz, že jí je všude dost? Tak proč bychom si jí měli vážit, nebo se o ni dokonce bát?

Zhruba od konce 19. století začal člověk velkoplošně odvádět vodu z krajiny, nejprve v rámci protipovodňových opatření, později také pro rozšíření plochy zemědělské půdy, v posledním období meliorací v 70. a 80. letech 20. století pak rozumné důvody dokonce mnohdy chyběly. Řeky byly regulovány, koryta toků byla napřímena a prohloubena - zvýšila se jejich kapacita a zrychlil odtok. Podmáčené louky byly odvodněny (a často obdělány, i když ne vždy úspěšně). Krajina se vysušila a nastaly vhodné podmínky pro rozvoj jakési kulturní stepi.

Jenže pomalu začalo být zřejmé, že ta zdánlivě přebytečná voda tu přece jen měla svůj význam. Malý vodní oběh, kdy byla voda zadržena v krajině v přirozených zásobnících (například v lesích, mokřadech, meandrujících tocích), odpařila se tu a ve srážkách opět spadla na stejném místě, byl nahrazen velkým oběhem, kdy jsou vodní srážky odvedeny pryč rychleji, než se stačí odpařit. Odtékající voda s sebou mnohdy odnáší i půdu, a to je nenahraditelná ztráta. Lužní lesy a jiné mokřadní ekosystémy s úbytkem vody degradují. Bezvodá krajina se rychleji prohřeje, začne docházet k rychlejším zvratům počasí a snad právě zde lze hledat příčinu častějších a výraznějších klimatických extrémů.

V poslední době se proto snažíme vracet vodním tokům jejich přirozenou podobu, často za cenu značného úsilí a nemalých finančních prostředků. Revitalizace vodního prostředí znamená hlavně vytváření členitějších a mělčích koryt, obnovu nebo tvorbu tůní a dalších vodních nádrží, na jejichž břehy patří i přirozené vlhkomilné porosty. Voda se v revitalizovaných tocích pohybuje pomaleji a po delší trase. Průběh velkých vod je tlumen přirozeným rozlivem v nivě. Samočisticí schopnost toků se zvyšuje. Tímto směrem asi vede cesta, jak krajinu uzdravit.

Přirozená voda v krajině má ještě jeden význam: je krásná. Bez potůčků, říček a řek, tůněk a rybníků si střední Čechy ani neumíme představit. Proudící voda nebo hladina rybníka zčeřená větrem oživí nehybné okolí a pohled na ně podvědomě přitahuje lidské oko. Jen si všimněte, na kolika malebných fotografiích v této knize je zachycena voda v různých podobách (na rozdíl třeba od lidských postav, které jsou sice také všudypřítomné a do středočeské krajiny patří, ale ideální představu krásné krajiny nám zpravidla jaksi narušují).

Pavel Špryňar
Labe nad Čelákovicemi

popiskaLabe nad Čelákovicemi se i po regulaci začlenilo do typického obrazu polabské krajiny luhů a břehů s typickou poříční vegetací.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Just T. a kol., Revitalizace vodního prostředí, AOPK, MŽP, Praha 2003.
Králová H. (ed.), Řeky pro život, Veronica, Brno 2001.
Prach K. (ed.) a kol., Ekologické funkce a hospodaření v říčních nivách, Botanický ústav AVČR, Třeboň 2003.
 
.