Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Péče o budoucí krajinu

 

33. Péče o chráněná území

Boj s přírodou, využívání přírody a krajiny nebo ochrana přírody a péče o chráněná území jsou jen různá jména pro vztah člověka k přírodnímu prostředí.

Na jižních svazích Žehuňské obory
popiskaStepní stráň pokrytá hlaváčky na jižních svazích Žehuňské obory se udržovala pastvou původně divokých, později chovaných velkých býložravců. Po zániku pastvy je třeba podobná stanoviště chránit před šířením dřevin řízenou likvidací jejich náletů.
(foto P. Mudra)
Ten, kdo se nestará o nové léky, musí čekat nové nemoci; neboť čas jest největším inovátorem.
Francis Bacon (1561–1626)
Kýchavice černá
popiskaV okolí Bilichova ve Džbánu se zachovala jako vzácný relikt kýchavice černá.
(foto P. Mudra)
Císařská rokle v Českém krasu
popiskaCísařská rokle v národní přírodní rezervaci Koda v Českém krasu je vynikající ukázkou krasové přírody. Nicméně v její horní části byly vysázeny akáty, které potlačují původní květenu i zvířenu. Kdysi pracně vysázeny, dnes pracně odstraňovány.
(foto P. Mudra)

Ve středních Čechách dnes nalezneme přibližně tři stovky chráněných přírodních území. Podle jejich povahy a data vyhlášení zjistíme, jak se vyvíjel náš názor na to, co si zasluhuje naši ochranu.

Jako první začaly být chráněny divoké lesy blížící se pralesům, nejdřív ještě ne jako rezervace, ale jako obory a honební areály. Pak se upřela pozornost na naleziště vzácných objektů různého původu: mohly to být prvohorní zkameněliny stejně dobře jako fialově kvetoucí kandík psí zub na vrchu Medníku v Posázaví. Jak postupně rostly vlastivědné znalosti, začalo být zřejmé, že na mnohých krásných a neobvyklých místech zároveň žijí vzácné druhy rostlin a živočichů. Začalo přibývat chráněných skalních výchozů, suťových lesů a potočních údolí. Nakonec jsme si uvědomili, že se krajina mění před našima očima a že chránit je třeba také to, čeho ještě včera mohlo být všude dost, ale co již dnes začíná ubývat. Proto chráníme i kosené louky, polní meze, rybníky a nevábné mokřiny. Naše měřítka se jistě budou měnit i do budoucna. Časem možná budeme chránit třeba i železniční náspy, vesnická fotbalová hřiště, hřbitovy a výsypky, protože zjistíme, že s jejich zmizením by se naše krajina stala chudší a prázdnější.

Zřízení chráněného území s sebou nese také úkol postarat se o něj. Ubránit území dejme tomu před stavební aktivitou by mělo být poměrně snadné. Jak ale pečovat o živou soustavu, která se neustále mění? Často je zapotřebí pustit se při péči o chráněné území do křížku se samotnými přírodními procesy, hlavně s všudypřítomnou ekologickou sukcesí. Pokud se louka přestane kosit a pastvina přestane být spásána, časem obě zarostou dřevinami. Maličké semenáčky nebo sazeničky dubů, buků či jasanů choulící se pod našima nohama v lesním šeru rozhodnou o tom, jak tenhle les bude vypadat za padesát nebo za sto let. Dokážeme sice usměrnit vývoj rostlinných a přírodních společenstev, ale rozhodnout o cílovém stavu někdy nebývá jednoznačné.

Před sto lety tehdejší ochránci přírody, členové okrašlovacích spolků, vysazovali na holé spasené stráně v pražském okolí vonné medonosné akáty, aby pustou krajinu ozelenili. Dnešní ochránci přírody se na stejných místech houževnatě snaží prořezávat a kácet nezdolnou akátovou džungli, která tu zarostla a potlačila bohaté stepní trávníky. Otázka Co bychom měli v krajině chránit? je popudem pro vědecké bádání i roznětkou pro nekončící filozofický spor. Intuitivní ideál však v našem snažení zůstává víceméně stejný, i když obtížně definovatelný: jakási vyvážená krajina s pestrou mozaikou rozmanitých přírodních i člověkem vytvořených stanovišť s bohatou květenou a zvířenou. Krajina, která by byla příjemná pro život.

Pavel Špryňar
Mydlovarský luh

popiskaPřírodní rezervace Mydlovarský luh. Význačným prvkem širokých niv nížinných řek jsou stará ramena, která však dnes již nevznikají v důsledku regulace vodních toků. Chceme-li si zachovat aspoň ukázku někdejší dynamiky našich řek, musíme ramena chránit před přirozeným zazemněním umělým odbahňováním.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Petříček V., Míchal I. a kol., Péče o chráněná území. I. Nelesní společenstva, II. Lesní společenstva, AOPK ČR, Praha 1999. Objemné kompendium shrnuje podrobné informace o jednotlivých typech stanovišť české přírody roztříděných podle rostlinných společenstev a přináší pokyny, jak je chránit.
 
.