Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Péče o budoucí krajinu

 

37. Lomy a těžba surovin

Někdy je nejlepší strategií nechat přírodě volnou ruku.

Stěnový etážový lom Alkazar
popiskaStěnový etážový lom Alkazar se kdysi zakousl do boku pravěkého hradiště Kozel, dnes se však již řadí do skalního defilé v údolí Berounky a postupně nabývá přírodní ráz. Úplnému splynutí však brání nepřirozená geometrie lomu, zejména přítomnost pravidelných lomových etáží.
(foto P. Mudra)

K vyzvání polit. expositury v Jílovém ze dne 26. června 1924 č. j. 11838 zd. č. j. 2570 ze dne 30. června 1924 v příčině doplnění schvalovacího výměru ve věci živnostensko-policejního schválení nového lomu panu Ludvíku Ešnerovi ve Skutči shora uvedené činí Státní památkový úřad návrh, aby do povolovacího výměru byly zařazeny následující podmínky:

1. Vzhledem k dobrozdání Státního geologického ústavu nesmí lámáním kamene být nijak dotčeny stěny nad břehem Sázavy, zvláště vypínající se charakteristické skalní výběžky, které nejen samy o sobě, ale s přilehlou skalní stěnou musí zůstat zachovány.

2. Je nepřípustno, aby ústí lomu směřovalo k řece. Lom naopak budiž otevřen stranou, tak aby tyto skalní výběžky i s přilehlou stěnou tvořily při řece nadále malebnou kulisu a zůstal tak zachován důležitý činitel v obraze krajiny.

3. Otevřením lomu a postupujícím lámáním kamene budiž co nejméně dotčen stávající lesní porost.

Úřední zápis správního řízení stran otevření nového lomu (1924)
Hluboké jámové lomy Mexiko a Velká Amerika u Mořiny
popiskaHluboké jámové lomy Mexiko a Velká Amerika u Mořiny vytvořily kulisu skalní divočiny uprostřed jinak fádní plošiny při severním okraji Českého krasu, která láká nejen trampy a filmaře, ale představuje i útočiště skalních rostlin a drobných živočichů. Zde lomy krajinu jednoznačně obohatily.
(foto P. Mudra)

PermoníkNové lomy jsou podstatně jiné, než byly lomy 19. a první poloviny 20. století. Staré lomy jsou především mnohem menší a členitější. Těžař pečlivě vybíral kámen, nechával stát zvětralé partie. Používalo se málo trhavin, často jen střelný prach, který si navíc kupovaly z vlastních prostředků jednotlivé lomařské party a pochopitelně s ním šetřily. Poválečná doba přinesla velkolomy, komorové odstřely a dlouhé monotónní stěny. Na mnoha příkladech se dá ukázat, jak úspěšně se malé členité lomy se stabilními stěnami a drobnými jezírky začlenily do krajiny a obohatily ji, ale bude to také platit třeba pro koněpruskou oblast s pověstným velkolomem Čertovy schody?

Malý lom sice v krajině nevadí, ale na druhou stranu každý velký provoz jednou začínal jako malý lom. Lomaři mají rádi kopce - kámen se dá snadno dopravit dolů k drtiči a nejsou problémy se spodní vodou. Jenže jakýkoliv zásah do linie horizontu bychom měli velmi důkladně zvážit, není již možné přicházet o další kopce jako například na Kokořínsku. Neoblíbené, ale krajinářsky vhodné řešení bývá otevřít jámový lom někde v rovné krajině. Po skončení těžby se lom dílem zatopí vodou, jen tu a tam budou nad hladinu vystupovat skály. Pokud se podaří odstranit provozní budovy a tvarovat haldy do podoby třeba vlnitých kopečků jako na Kruhovém lomu u Tetína, může být krajina s takovýmto lomem stejně hodnotná jako ta dřívější.

Diskuse a jednání o opuštěných či roztěžených lomech má jednu zásadní slabinu: těžař totiž může přijít a zdůvodňovat: „Jestli dostanu povolení k těžbě, tak vám tady udělám krásnou díru do země… jednou z toho bude rezervace...“ Důvodů k opatrnosti k takovým prohlášením je ale hned několik - těžební firmy jsou sice schopné provádět vhodné úpravy lomu, ale není to jejich zájem. Většinou tak činí teprve pod tlakem státní správy či nevládních organizací. Další věc je ta, že víc než lom často vadí haldy, silnice a provozní budovy, ze kterých se stávají centra další industrializace krajiny. Řešení je jednoduché - povolit těžbu, teprve když firma předloží projekt úprav vytěženého lomu včetně úplné likvidace budov po skončení těžby. Rovněž by pomohl zákon, který by nařizoval částečnou recyklaci betonu, protože by z krajiny zmizely jinak věčné betonové rampy a plošiny.

A co poradit u těch lomů, které jsou již opuštěny? Pokud nemáte peníze na odborníky a krajinného architekta, kteří navrhnou nějaký spíš drahý rekultivační projekt, tak prostě lom vyčistěte od odpadu, zavalte vjezd velkými kameny, aby sem nikdo nemohl jezdit ukládat odpadky, a vypadněte odtud. Nechejte přírodě volnou ruku, a budete překvapeni, jak umí zahladit vrásky, které jsme jí způsobili!

Václav Cílek
Etážový velkolom Čertovy schody u Koněprus
popiskaEtážový velkolom Čertovy schody u Koněprus je sice velkou jizvou ve tváři krajiny, navazuje však na přirozené skalní stěny Kotýzu a Karmazínovy skály (střed snímku), poskytuje jedinečný pohled do prostředí devonského moře a jeho vytěžené partie poměrně rychle osazuje skalní flóra a fauna. Je naděje, že se v budoucnu promění v geologický park světového významu.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Základní přehled českého hornictví je shrnut v knihách Jiřího Majera Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku (Libri, Praha 2004) a kolektivu autorů Rudné a uranové hornictví České republiky (Anagram, Ostrava 2003). Vzhledem k tomu, že se na území středních Čech nalézají významná ložiska zlata (Čelina, Mokrsko), jež mohou být jednou těžena, je nutné upozornit na knihu Petra Morávka a kol. Zlato v Českém masivu (ČGÚ, Praha 1992). Problému revitalizace lomů se týká sborník Cílek V. a Bosák P. (eds), Zlatý kůň, Česká speleologická společnost, Praha 2000.
 
.