Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Péče o budoucí krajinu

 

40. Horizont krajiny

Horizont je věc veřejná. Ve vzdálené linii horizontu člověk prociťuje něco krásného.

Pohled od Hořovic na Brdy
popiskaPohled od Hořovic na Brdy. Když se díváme na tuto krajinu, uvědomíme si, proč R. W. Emerson ve svých Esejích (1841-1844) napsal: „V klidné krajině a zvláště ve vzdálené linii obzoru člověk postihuje něco tak krásného, jako je jeho vlastní bytost.“
(foto P. Mudra)
Náš všední život se odehrává v nějakém prostředí. Žijeme v určité krajině, která má své charakteristické rysy, své vztahy svých horizontů. Podobně žijeme v určité vrstvě společnosti... Struktury horizontů si v běžné všednosti téměř neuvědomujeme. Dávají se nám spíše v jakémsi životním pocitu obvyklého řádu.
Zdeněk Kratochvíl, topič a filozof, Filozofie živé přírody (1994)
Záměna duchovního symbolu za mocenský znak
popiskaZáměna duchovního symbolu za mocenský znak. Architekt K. Honzík v této kresbě z roku 1944 ukázal převrácení symbolů. V Evropě minulých století platilo, že stavba, která leží nejvýše, je také nejdůležitější.

 
Panorama Hradčan
popiskaPři pohledu na panorama Hradčan vystupovaly na severním obzoru romantické vrchy Středohoří a Polomených hor stejně jako na starých obrazech, dnes se ztrácí za hradbou („čínskou zdí“) panelových domů.
(foto P. Mudra)

Anglosaský výraz visual pollution obvykle překládáme jako znešvaření nebo jako pohledové znehodnocení krajiny. Rozumí se jím takové estetické znehodnocení krajiny, když třeba na pěkném poli postavíme ošklivý billboard, a tím si zkazíme výhled do krajiny. V původním výrazu se významně objevuje slovo „poluce“, které také znamená zneuctění či znesvěcení, a to je přesně ten dojem, jaký občas máme při pohledu na současnou českou krajinu.

Horizont je věc veřejná, všichni rádi kloužeme pohledem po linii, kde se země dotýká nebe. Proto stavíme a radostně navštěvujeme rozhledny. Je-li horizont poničen, vzniká nám škoda. Firma stavící billboardy, výškové stavby a různé technické věže vlastně privatizuje veřejnou věc, totiž obzor. Podle mne se často jedná o druh krádeže. Zvykli jsme si na mobilní telefony, a proto si musíme zvyknout i na věže mobilních operátorů. Je však nepřípustné, aby na jednom kopci byly dvě či tři věže jenom proto, že se operátoři mezi sebou nedokázali dohodnout. Jiná věc je ta, že sice vidíme věže, ale už si nevšimneme nové komunikace k věži, a když nová silnice, pak i malé parkoviště. Krajina chudne právě těmito drobnými ztrátami. Nové technologie nabízejí naději v tom smyslu, že jednou budeme potřebovat méně věží, ale asi budou vyšší.

Naproti tomu bez billboardů se snadno obejdeme. Musejí zaujmout, a proto bývají nějakým způsobem vemlouvavé až agresivní. Nepřinášejí novou kvalitu do našeho světa. Jejich počet a velikost je zejména ve volné krajině zapotřebí regulovat. Novým problémem jsou větrné elektrárny. Jedna elektrárna rozpohybuje a oživí prostor, desítky elektráren jej zničí. Jejich stožáry dosahují výšky okolo 60 metrů, vyluzují nepříjemný hluboký tón, ale hlavně se hýbou rychleji a jinak než okolní krajina. „Způsob, jak kolem nás proudí svět, ovlivňuje naši náladu,“ říká Christopher Day. Větrné elektrárny, aby vůbec mohly dobře fungovat, musejí být umístěny na vyšších, významných místech krajiny. A i k nim bude nutné vybudovat silnice, elektrická vedení, odkládací plochy a parkoviště.

Mnohokrát jsem si všiml, že když někdo chce postavit nějakou velkou, dominantní a ošklivou budovu, vybere si pro ni ten nejkrásnější kout krajiny. Ty nejvíc ambiciózní plány na různá zábavní střediska se vždycky týkají nějaké nedotčené krajiny. Chuť lidská je na rozdíl od středočeské krajiny bez konce.

Václav Cílek
Přirozenou dominantou krajiny je skála, kopec nebo strom
popiskaPřirozenou dominantou místa či krajiny je skála, kopec nebo strom.
(foto P. Mudra)
Poznámka:
Viz sborníky z konference „Krajina domova“ (Průhonice 2001 a 2002).
 
.