Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Závěr

 

Doslov

Tiché rybníčky s lekníny
popiskaVažme si toho, že i v okolí Prahy se dodnes zachovaly tiché rybníčky s lekníny a bujnou vodní vegetací, jaká jinde dávno padla za oběť znečistění.
(foto P. Mudra)

Jedním ze zajímavých rysů posledního dejme tomu desetiletí je to, že lidé snad na celém světě hledají, odkud pocházejí a kde mají kořeny. Rakušané se ptají, zda jsou skutečný národ anebo jenom zvláštním druhem Němců. Slováci hledají své místo a vymezují se vůči svým sousedům, sjednocení Němci přemýšlejí, kolik je vlastně německých regionů, a dokonce i vzdálení Kanaďané na otázku, kdo jsou, neodpovídají jako dřív, že nejsou Američané, ale zkoušejí zjistit, jak vznikli.

Kým jsme my Češi v proudu kulturních, civilizačních a sociálních změn poslední doby? Přesná odpověď asi není možná, ale obecně se dá říct, že Češi jsou lidé, kteří mají živou a silnou vazbu na český jazyk a českou krajinu a cítí se být spjati s místní historií a kulturou. Podíváme-li se na celou záležitost blíž, pak česká historie i kultura budou částmi historie evropské či světové, ale jazyk a krajina budou jednoznačně náležet určité oblasti uprostřed Evropy. Zatím tedy můžeme říct, že péče o krajinu a jazyk je i péčí o národní identitu.

Zkusme se ještě zeptat, co to je národní bohatství? V období lokálních ekonomik, jež pro nás skončilo rokem 1989, bychom za národní bohatství mohli považovat součet všech státních a individuálních majetků nalézajících se na území určitého státu. V globalizovaném světě tato odpověď již neplatí a za národní bohatství můžeme spíš považovat součet všech hodnot, které jsou vázány na území České republiky. O jaké hodnoty se bude jednat? I v tomto případě bude odpověď nejednoznačná, ale určitě do ní můžeme zahrnout zkušenost a kreativitu místních lidí, významné stavby a kulturní památky a dobré životní prostředí spjaté s pěknou, příjemnou a přírodními krásami bohatou krajinou.

Krajina, která byla donedávna něco samozřejmého, dobrého tak leda pro turisty, fotografy a staromilce všeho druhu, se tak téměř najednou stala čímsi víc - něčím, co nás zakotvuje v nejistém proudu světa, čím se odlišujeme od ostatních národů a co zakládá nejenom naši kulturu a identitu, ale i naše bohatství. Není to málo. Tato kniha je upozorněním na hodnoty, se kterými se ve středních Čechách setkáváme (a jichž bychom si bez určitého poučení nemusili vůbec všimnout), i pobídkou k opatrné péči o českou krajinu, kterou sice na jedné straně ztrácíme, ale na druhé straně čím dál víc potřebujeme.

Vilém Žák, červenec 2004, Nové Strašecí
Vůznice na Křivoklátsku
popiskaVůznice na Křivoklátsku je jedním z mála dosud nespoutaných větších potoků, který dodnes vytváří a přetváří svou nivu.
(foto P. Mudra)
 
.