Vstoupit do krajiny

O přírodě a paměti středních Čech

Současná krajina a její problémy

 

30. Tradiční a nová estetika krajiny

Krajina vždy formovala umění a obrazy krásných krajin zpětně přispívaly k ochraně krajiny, jenže estetika 20. století již není založena na klasické kráse přírody.

Jedním z pozoruhodných umělců, který objevuje novou senzitivitu krajiny, je Jiří Šigut. Pracuje tím způsobem, že velké fotografické papíry o rozměru až 1 × 1,5 m ponořuje na dno rybníků a bažin nebo zahrabává do trávy a nechá je tam i několik neděl. Na papír se pak otiskují prchavé okamžiky přírodních dějů. Výsledek připomíná čínskou tušovou malbu a je nesmírně tichý.

Pre potreby cestovného ruchu ešte neupravenej krajiny už dnes vari niet. A pokiaľ ešte kde-tu aj je, nepovedzte to preboha nahlas! Zajtra aj tá už totiž nebude.
Tomáš Štrauss, esejista (2001)
Záznam letu světlušky
popiskaZáznam letu světlušky.
(9. 7. 1991, fotografický
papír 20,8 × 14,8 cm)
(foto J. Šigut)
 
Tráva
popiskaTráva.
(9.-13. 12. 2000, fotografický
papír 24 × 18 cm)
(foto J. Šigut)
V lese (černý bez)
popiskaV lese (černý bez) II/II.
(11.-13. 11. 1993, fotografický papír na dřevěném rámu, 100 × 100 cm)
(foto J. Šigut)

Příklady: u Aristotela umění soupeří s přírodou, v umění je zformována skutečnost. U Plotina umělec znamená méně než umění a umění znamená méně než příroda. V renesanci je krása skrytá příroda. V Británii v 18. století je krása boží prozíravost postavená proti lidské lhostejnosti a v Itálii a ve Francii se umělec učí od přírody. V Německu je příroda nejbohatší model, který obsahuje ideál. Ale Hegel se už zase domnívá, že příroda se blíží ke kráse, avšak pouze umění jí dosahuje.

V 19. století dochází k přímé rozluce krásy a přírody. Má-li být příroda pokládána za krásnou, musí si vypůjčovat od umění. Na začátku 20. století přichází zlom a zároveň předzvěst neblahého příštího. Metaforou zjevení může být Pustá země T. S. Eliota, kde podle R. W. Collingwooda dochází k vyjádření „rozkladu civilizace, v níž vyschl blahodárný tok emocí, to jediné, co zúrodňuje lidskou činnost… a nezbyla jiná emoce než strach“.

Estetické a později ekologické důsledky průmyslové revoluce v 19. století vyvolaly trauma, jehož výsledkem byla fetišizace „původní nedotčené krajiny“. Romantická sentimentální idealizace šla ruku v ruce s barbarským znetvářením, v něž se primitivně účelově pojatá „kultivace“ proměnila. Příroda předindustriálního období je nenávratně pryč - v tomto směru učinilo 19. století zásadní přelom a 20. století tuto skutečnost jen mnohonásobně potvrdilo.

Pragmaticky realistickým zásahem člověk odsouval panenskou přírodu do rezervací a ta přestávala být bezprostředně vnímaným okolím. Stala se jím „nová“ příroda, umělý výtvor člověka. Nejcharakterističtějším příkladem jsou suburbie. Ty jsme vytvořili a polekáni svým vlastním výtvorem utíkáme do krajiny, která je posledním reliktem divoké přírody - do rezervací, parků nebo paradoxně do vojenských prostorů. V posledních desetiletích tak na jedné straně umění přestává hrát roli učitele krajinné estetiky, ale na straně druhé se i v něm objevují skryté proudy pomáhající zevnitř a jinak objevit bohatství přírody. Nová estetika ekologická je pokračováním klasické estetiky přírody, ale na základě nového chápání přírody. Toto aktuální hodnocení není vyvoláno utrpením společnosti, nýbrž utrpením přírody, jejíž ničení zpětně postihuje člověka.

Radka Schmelzová
Tráva
popiskaTráva.
(23.-30. 1. 2001, fotografický papír na dřevěném rámu 98 × 98 cm)
(foto J. Šigut)
Tůň zelená - led
popiskaTůň zelená - led I/II.
(2.-8. 1. 2000, fotografický papír na dřevěném rámu 35 × 54 cm)
foto J. Šigut
Poznámka:
Gehl J., Život mezi budovami. Užívání veřejných prostranství, Partnerství pro veřejná prostranství, Brno 2000.
Mai M., Remke A., Urban calligraphy, Berlin 2003.
Navrátil I. (ed.), Valdštejnská loggie a komponovaná barokní krajina okolí Jičína. Z Českého ráje a Podkrkonoší, Supplementum 3, Semily 1997.
 
.